Mošny Zéland

Rozkoukáváme se


Prozatím jsme ještě v Aucklandu, největším městě, v němž jsme přistály ve středu ráno místního času, abychom po té, co jsme se ubytovaly v hostelu, spaly až do druhého dne. Čtvrtek jsme strávily zařizováním nezbytných formalit, což šlo překvapivě snadno. V pátek jsme pokračovaly ve stejném duchu a navíc sháněly auto. To se také podařilo a od včerejšího dopoledne jsme šťastnými majitelkami postaršího vozu typu combi, značky Mazda Capella. Sny se začínají plnit - vždycky jsem toužila mít kapelu.
Auto je uzpůsobené k přespávání, takže jak doufáme, ušetří nám podsatnou část nákladů, neboť ubytování je tu velmi drahé, a to i v hostelech, o jejichž kvalitě a čistotě se šířit nechci, aby to nevypadalo, že si stěžuju.

Ty z vás, kteří mě dobře znají a vědí, že nejsem příliš zkušená řidička, teď asi neuklidním tím, že na Zélandu se jezdí vlevo, s předností z prava. Budiž vám útěchou, že to, co nám chybí na zkušenostech, doháníme opatrností a kvalitním pojištěním.

Zpět k Aucklandu. Centrum města je neskutečně ošklivé a ani po třech dnech zde strávených stále nedokážu objevit jeho velmi dobře skrytý půvab. Město je vskutku kosmopolitní, převážná část obyvatel jsou Asiati. Náš první hostel byl situován hned vedle univerzity, která sestává snad z 30 různých fakult, jedna pěkně vedle druhé, takže prodrat se s bagáží od autobusu k hostelu mezi davy studentů nám zabralo celkem dost času. Výhoda je, že vše potřebné, od bank, přes pošty, až po nesčetná obchodní centra, najdete na Queen street, což je hlavní ulice táhnoucí se napříč městem. Na druhou stranu, supermarket jsme objevily pouze jeden a to vcelku daleko odkudkoliv.

Místniči si nelámou hlavu s módou a nikoho nepřekvapí, když tu lidé chodí v nejpodivnějších kreacích. Byly jsme snad jediné, koho zarazil částečně uniformovaný policista ve slipech či (velmi) postarší transvestita s rezavou parukou v síťovaných punčochách. (Zvláštní je, že jsme na něj narazily už třikrát a pokaždé úplně jinde).

Na naše poměry je tu draho, ale dá se najíst i relativně levně - úžasná věc, kterou jsme objevili, jsou tzv. "food courts", tedy "jídelní dvory". Jedná se o velkou halu zaplněnou stolky a židlemi a obklopenou asijskými bistry ze všech končin tohoto kontinentu. Najdete tak vedle sebe čínskou, japonskou, thajskou, malajskou, indickou a kdovíještějakou kuchyni. Jídlo je rychlé, chutné a na místní poměry levné. Prostředí překvapivě čisté.

Novozélaďané, tedy Kiwiové, jak si říkají, jsou velmi vstřícní a přátelští. Téměř pokaždé, když se fotíme společně tak, že jedna z nás drží foťák v ruce natažené před sebe a objektiv míří v lepším případě na naše obličeje, přiskočí nějaký snaživec, vytrhne nám foťák z ruky a nabídne se, že nás vyfotí. Překvapivě to většinou neumí, ačkoliv automatičtější foťák už snad ani být nemůže. To samé když se odvážíme podívat do mapy - okamžitě přijde někdo, kdo se nás snaží zorientovat, aniž by nám dal prostor udělat to vlastními silami, což nakonec stejně musíme. Ale aby to nevyznělo negativně, vážně jsou moc milí a ochotní.

Novozélandská angličtina je srozumitelná, legrační je jejich přízvuk a vyslovování "i" tam, kde Britové či Amíci obvykle říkají "e". Když si tedy chtějí půjčit pero, aby vám něco načmárali do mapy, požádají o "pin", když vás instruují ať zahnete doleva, říkají "lift" a týden má "sivn" dní. Děsím se okamžiku, kdy budu chtít koupit šest rohlíků.

Ač to bude znít neuvěřitelně, doposud jsme neokusily ani kapku místního (ani jiného) alkoholu. Jednak je strašně drahý a druhak jsme každý večer po celodenním pobíhání s baťůžkama tak ucaprtané, že jsme rády, když si zalijeme čínskou polívku a neusneme během její konzumace.

Co se týče internetového připojení, je to tu překvapivě mnohem horší než třeba v Praze, kde je wifi snad v každé hospodě. Tady je wifi občas taky, ale většinou už ne zásuvka, takže notebook používáme, dokud se nevybije baterka, a to převážně na vyřešení aktuálních záležitostí. Máme možnost připojit se občas aspoň přes mobil, takže o sobě určitě budu dávat vědět. Horší je to s uploadem fotek, na to si ještě budete muset asi chvíli počkat. Jakmile to ale konstelace připojení, zásuvek a času dovolí, určitě nahrajeme fotky na nějaký server a pošlu odkaz.

To je pro dnešek vše, dnešní noc jsme se příliš nevyspaly, neboť hostel, v němž jsme nocovaly, je přímo v centru a navíc vedle diskotéky, takže celonoční dunění a ryk odpočinku nepřáli.

Nejvyšší čas vypadnout z města.

Moc na vás všechny myslím, chybíte mi. Prosím, pokud vás napadne, že někdo můj mail třeba nedostal a měl by, přepošlete jej. Jako téměř ve všem mám i v mailovém adresáři chaos a klidně se může stát, že mi někdo vypadne.




Komentáře k článku

Vytvořenou službou P-C.cz - Vlastní blog z vlastního PC. Mapa stránek